Uteklo to jako voda a už je tu odlet na MS WKF 2015 do Indonésie. Když si vzpomenu na letní přípravu, jak jsem se bavil se svými závodníky, že máme ještě zhruba tři měsíce na přípravu, tak tomu nemůžu uvěřit, jak rychle to uteklo. Kolik sil nás to stálo, kolik společného času stráveného v tělocvičně jsme prožili, kolik společných zážitků jsme zažili, kolik peněz jsme všichni investovali, ale jedno vím určitě, STÁLO TO ZA TO a stále věřím tomu, že tvrdá a poctivá práce se musí jednou projevit! Hodně často slyšívám od svých známých, kamarádů, trenérů, že tomu obětuji až moc, že se mi to jednou vymstí. Já si myslím něco jiného. Nikdo netuší, jakou já osobně mám vazbu se svými závodníky, je to výjimečný stav, kterého si nesmírně vážím, já respektuji je a oni zase mě. Myslím si, že to je v současné době hodně důležité a nese to své ovoce.

Udělali jsme velký kus práce. Od července do listopadu jsme se poctivě připravovali a dávali do přípravy maximum. Když se ohlédnu trošku zpět, tak se dá říct, že od srpna do dnešní doby jsme se doma moc neohřáli. Každý víkend turnaj či soustředění, vícedenní soustředění v Rakousku a pořád dokola. V jednu chvíli už jsem si připadal jak na kolotoči. Každý týden naší práce byl znát, k tomu samozřejmě přispěla spolupráce s Juanem Luisem Benitézem a Bettinou Plank, kteří náš tréninkový plán plně obohatili a dostali jsme nový impuls jak trénovat dál a hlavně jak trénovat správně.

Během přípravy jsme se zúčastnili devíti turnajů (více mezinárodních než národních), pěti vícedenních soustředěních ať už v ČR či v zahraničí. Náš týdenní tréninkový plán byl velmi náročný, kdy jsme trénovali průměrně 7x – 8x týdně. Samozřejmě všechny tyto tréninkové plány či turnaje, museli naši závodníci ještě dát dohromady se školou a s regenerací. Nic jednoduchého to nebylo.

Jsem rád, že do společné přípravy se začlenili i ostatní závodníci, kteří se chtějí posunout dál. Velkým plusem pro nás všechny byla soudržnost a společné tréninky, kterých se zúčastňovali Vojta, Dominik a Lucka, kteří se připravují na MS goju ryu. Obzvlášť musím ocenit odhodlanost Vojty a Lucky, kteří dělají maximum pro sebe, ale i pro ostatní kolem sebe, jejich rad či poznatků je třeba si vážit. 

V neposlední řadě bych rád poděkoval manželce Dominice a naší malé Nikolce za jejich trpělivost a podporu. Závěrem, bych rád poděkoval všem závodníkům za jejich nasazení, týmovou práci, bojového ducha a hlavně chuť bojovat a trénovat. Je to sport, jednou jste nahoře, jednou dole, ale to k tomu patří a ten kdo to ustojí, tak se stane vítězem. Přeji Vám hodně štěstí v Indonésii a věřím, že vše dobře dopadne. Já osobně všem důvěřuji na maximum!

Trenér Míra Hýsek